Stránky RNDr. Josefa Wolfa, CSc.
|
Původní recenze knihy Právě vychází český překlad původního amerického bestselleru. Jde o knihu Lafayetta Rona Hubbarda DIANETIKA - MODERNÍ VĚDA O DUŠEVNÍM ZDRAVÍ. Má celkem 540 stran, včetně sedmdesáti stran příloh /adresáře, glosáře, rejstříku aj./. Český překlad je již 21. cizojazyčnou verzí tohoto díla, které vyšlo již v nákladu přes 17 milionů výtisků. Český překlad prošel důkladnou revizí původních vydavatelů v New Era Publications International a představuje nyní nejúplnější a zároveň nejnovější verzi tohoto díla. Návrh na první české vydání DIANETIKY jsem podal začátkem roku 1992 v nakladatelství Svoboda, ale když se nakladatelství dostalo do existenčních potíží a ukončilo svoji vydavatelskou činnost, bylo nutné hledat nového nakladatele. Stal se jím pan Radomír Suchánek a jeho brněnský Návrat, který knihu vydal v dokonalém technickém provedení koncem roku 1997. Od prvního amerického vydání v roce 1950 uplynulo téměř 48 let, ale dnešní podoba knihy odpovídá původním autorovým požadavkům. Nový český překlad byl pořízen podle amerického vydání v Los Angeles v roce 1992. Proč vychází právě nyní, má svoji dlouhou historii. V dobách totalitního komunistického státu nebylo vydání možné, ale přesto v samizdatu zkrácený překlad vyšel, a to na počátku 80. let. Oficiální český překlad byl pak vyhotoven v roce 1994, tj. dva roky před ruským vydáním knihy. Podotýkám ještě, že do mnoha významných jazyků nebyla DIANETIKA zatím přeložená vůbec. Přesto se prodává celkem v 95 zemích světa. Autor knihy, Lafayette Ron Hubbard /1911-1986/, je Američan a pochází z Nebrasky. Již jako student procestoval některé části Asie, Indie a Polynésie. Ve Spojených státech amerických studoval jadernou fyziku a matematiku na univerzitě George Washingtona a ve svých 30. letech začal psát velmi úspěšné sci-fi romány. Za druhé světové války sloužil u námořnictva jako velitel protiponorkové lodi. Na samém konci války byl těžce raněn, oslepl a skoro dva roky se téměř bezvýsledně léčil. Teprve když zahájil vlastní samoléčbu na principu dianetické metody, kterou vyvinul, vrátil se mu zrak i chuť do života. V roce 1948 o tom podal první zevrubnější zprávu a v roce 1951 začal budovat se skupinou svých spolupracovníků Dianetickou nadaci. Pak vybudoval další Dianetickou nadaci v Anglii, ale po roce 1960 se opět vrátil do USA na svůj ranč v San Louis Obispo u Los Angeles, kde působil až do ledna 1986, kdy zemřel ve věku 75 let. Dianetika jako nauka o lidské duši je v podstatě technologickou metodou, jak se oprostit od své reaktivní mysli a destruktivního chování a jak získat plnou kontrolu nad svým vlastním životem, jak úspěšně přežívat jako jedinec i v rámci skupiny a celé společnosti. Absolutním cílem Dianetiky potom je nekonečné prožívání neboli nesmrtelnost. Jedinec o ně usiluje pro sebe jako organismus, jako duchovní bytost, jako jméno nebo prostřednictvím svých dětí nebo skupiny, ke které náleží, či lidstva jako celku. A odměnou činnosti, zaměřené na úspěšné přežití, je radost, štěstí a láska. Naproti tomu trestem za destruktivní činnost je smrt nebo úplné nepřežití, což je bolest a neštěstí. Dovolte mi nyní, abych citoval z úvodu knihy samé, abych přiblížil tématiku Dianetiky českému čtenáři. Objev a odhalení, které umožnily formulování myšlenek Dianetiky, vyžadovaly řadu let přesného výzkumu a pečlivého testování. Bylo to bádání, bylo to upevňování poznatků. Cesta je teď vyznačena, trasy jsou dostatečně zmapovány. Můžete se tedy bezpečně vydat na cestu do své mysli a plně obnovit váš přirozený potenciál, který, jak dnes víme, není nízký, ale velmi, velmi vysoký... Je toho hodně, co člověk neví sám o sobě, svých rodičích a svých motivech jednání. Některé z věcí, které objevíte, vás možná ohromí, proto nejdůležitějšími daty vašeho života nemusí být paměť, ale nejasně vyjádřené, a přesto destruktivní engramy, skryté v hlubinách vaší mysli. Najdete prostě mnoho důvodů, proč se můžete a nemůžete uzdravit, a po odhalení diktujících frází v engramech podrobně poznáte, jak jsou tyto důvody směšné. Zejména pro vás. Dianetika je rozsáhlým oborem, ale je tomu tak pouze proto, že člověk sám představuje rozsáhlý obor zkoumání. Vědě o jeho myšlení nezbývá nic jiného, než obsáhnout všechny jeho činnosti... Stavbu této knihy je možno přirovnat ke kuželu, který začíná v jednoduchostech a sestupuje do širšího použití. Kniha pak víceméně sleduje vývojová stadia Dianetiky. Nejdříve zde byl dynamický princip existence, pak jeho smysl, poté zdroj aberace a nakonec aplikace toho všeho v terapii a jejích technikách. Nic z toho neshledáte příliš obtížným. Byl to tvůrce, kdo měl tyto obtíže. Měli byste vidět ty první vzorce a postuláty Dianetiky. S postupem výzkumu a dalším vývojem celé oblasti se Dianetika začíná zjednodušovat. To je dobrý důkaz skutečnosti, že je člověk na přímé cestě vědy. Jenom špatně známé věci vedou ke stále větším komplikacím, čím déle se s nimi pracuje..." Nic jiného na světě nehledali lidé tvrdošíjněji a vášnivěji... Co všechno musí věda o mysli obsahovat? 1. Odpověď na otázku po cíli myšlení. 2. Stanovení jediné příčiny duševních poruch, psychóz, neuróz, nutkání, potlačování a sociálních poruch. 3. Neměnný vědecký důkaz, pokud jde o základní povahu a funkční předpoklad lidské mysli. atd." Z toho, co bylo právě uvedeno, vyplývá, že Dianetika je ryze praktickou vědou, naukou, která obsahuje metodu, jak člověk může znovu obnovit svůj původní duševní potenciál a jak může dosáhnout harmonického vyrovnání se sebou samým, se svou duší a se svým tělem. Člověk je v rámci dianetického a scientologického studia diferencován do čtyř oblastí: první a nejdůležitější je thetan, což je nesmrtelný duch, který úplně ovládá celou osobu a dokáže vyvinout velikou sílu a energii. Druhou je tělo, do něhož thetan vstupuje už při početí. Třetí je analytická vědomá mysl, která způsobuje, že se člověk chová a jedná za normálních okolností normálně a vědomě. Čtvrtou součástí je podvědomá, reaktivní mysl. Ta se projeví, když přestane fungovat analytické myšlení /např. při úrazu, šoku nebo bolesti ap./. Tehdy zaznamenává reaktivní mysl nepříjemné zážitky - paměťové stopy zvané engramy. Ty se později v životě mohou projevit jako úchylky nebo neurózy či jiné psychické poruchy. Thetan si takové paměťové stopy přenáší do těla a udržuje si je i po milion let. Thetan, to jste vy, osoba sama, vaše osobnost a především váš duch jakožto nesmrtelná duchovní bytost, která řídí vaši mysl a obývá vaše tělo. V Dianetice se proto neříká "mám duši", ale přímo "jsem duše - neboli jsem thetan" /podle řeckého písmene theta, duch, myšlenka/. Člověk je tedy chápán především jako duchovní bytost, která pomocí mysli kontroluje a řídí svoje tělo. Člověk k tomu používá tzv. auditing čili naslouchání, souznění, tj. slovní komunikaci s druhým člověkem nebo se sebou samým. Prostě auditing je všeobecnou péčí o duši. Neslouží přímo k léčení duševních poruch, ale může k jejich vyléčení nebo zmírnění přispět. Auditing umožňuje člověku navrátit schopnost být příčinou a přivádí ho k duchovní svobodě. Tím zároveň umožňuje, aby člověk sám byl svobodnější a vědomější a tím i harmoničtější. Jde zejména o hrmonii těla a ducha a při tom se může zlepšit i zdravotní stav jedince. Zároveň si každý uvědomuje sebe sama a může dosáhnout svého sebeurčení a duchovního osvobození. V rámci Dianetiky byla vypracována teorie o čtyřech dynamikách, čtyřech symbiontech člověka a šíření jeho kultury jako dynamického procesu. Jsou jimi jedinec, sex, skupina a lidstvo jako celek. Jsou to čtyři cesty člověka k přežití. Úvaha, že všechny cíle člověka leží v tomto spektru čtyř symbiont, v podstatě umožňuje vysvětlit veškeré lidské jednání. Konečným cílem je naplnit svět absolutní duševní svobodou. Ta pak umožní člověku rozvinout inteligenci a další schopnosti těla a ducha. Historii Dianetiky můžeme přirovnat k historii objevné cesty a zmapování dosud málo známých oblastí lidského myšlení a jednání. Po objevení těchto nových možností studia lidské mysli následovala desetiletí prověřování a testování dianetických metod, jejichž použití se rozšířilo do dalších oblastí. Mimořádně úspěšné se stalo zejména použití dianetické technologie při léčení narkomanie, alkoholismu a dalších specifických projevů a nejpodivuhodnějších aktivit jednotlivců i skupin lidí. Je zřejmé, že Dianetika se v praxi nejen osvědčuje, ale má před sebou ještě významnou budoucnost. Jako poměrně velmi mladá disciplína může být využita zejména terapeuticky a jako technologická metoda i při odstraňování negativních návyků a možná i příčin řady vážných onemocnění psychického původu. Jako problematické se zatím jeví její použití v soudní a právní oblasti. Soudní dianetika a právní dianetika jsou teprve v samých počátcích, ale zdá se, že dianetika může vytvořit překlenovací most a přispět k vyjasnění pojmů dobra a zla, toho, co je správné a nesprávné, co je rozumné a nerozumné. Je-li to vůbec možné, ovšem. Ještě těžším úkolem, který si nyní Dianetika klade, jsou otázky války a míru. Ty se už netýkají jenom reaktivní mysli jedinců, ale celých skupin a států a národů. Jde o sociální organismy a kolektivní engramy. Problémem je tedy zvládnout člověka nejenom jako jedince, ale celé skupiny a společnosti. Otázkou zůstává, lze-li vůbec něčeho takového dosáhnout a realizovat obecně a zda-li je to možné právě na bázi této mladičké dianetické metody. Je pochopitelné, že celé učení je od samého počátku nejen předmětem uznání a obdivu mnoha čtenářů, ale je také pochopitelně předmětem mimořádné kritiky a odmítání. Ale zatímco pozitivních ohlasů přibývá, kritiků a odpůrců ubývá. Nejdříve mezi ně patřili zastánci klasické a konzervativní vědy, především medicíny a psychologie, dneska je však mezi jejími obhájci a podporovateli stále více badatelů i laiků, zejména pak zastánci alternativních nauk a očišťování těla a ducha i další. Připouští se zejména, že Dianetika je cestou k rozšířenému vědomí a vede dříve nebo později k duchovní svobodě člověka. Zde bývá také konstatováno, že v případě dianetické metody jde zároveň o součást Scientologie, čili o jedno z velmi úspěšných hnutí Nového věku, které již zakotvilo v postmoderní společnosti, a to v celosvětovém měřítku. Podle jejího zakladatele L. Rona Hubbarda jsou právě scientologové poslové Nového věku a Scientologie a Dianetika cestovním pasem do nové doby. Scientologie spolu s Dianetikou, pro něž se v zahraničí ujal název Scientologická církev /Church of Scientology/, patří co do počtu členů a příznivců mezi největší společnosti v rámci hnutí Nového věku. Může jí konkurovat pouze Církev sjednocení reverenda Moona, dále baháismus a některá starší hnutí. Za uplynulých téměř padesát let své existence měla Dianetika a Scientologie téměř pravidelný roční přírůstek dosahující více než sto tisíc členů a příznivců za rok. V minulém roce dosáhl přírůstek členů přes 600 000. Tento přírůstek se může v příštích letech ještě zvyšovat, pokud se nevyskytne nějaká mimořádná kampaň proti její činnosti. Je však zajímavé, že v nedávné minulosti k takovým pokusům došlo /např. v Německu/, neznamenaly nic více nežli dočasné zbrzdění či zpomalení tohoto růstového trendu a podobný vývoj lze předpokládat i v blízké budoucnosti jak v Evropě, tak případně i jinde na světě. Mezi ostatními hnutími Nového věku nejde, jak se dříve uvádělo, o nějakou "mládežnickou sektu" nebo dokonce určitou formu hereze, ale jde spíše o cílevědomou poznávací a terapeutickou činnost, která účinně spojuje teoretickou vědu a praktickou činnost. Přes některé odsuzující a spíše apriorní kritické hlasy ze strany teologie je právě Dianetika jedinou knihou vedoucí k výraznému sebezlepšení a sebepoznání, a to již téměř padesát let od jejího prvního vydání v Los Angeles. Od té doby je kniha stále na žebříčku amerických bestsellerů. Z filosofického hlediska jde potom o zcela ojedinělý pokus, umožňující řešení i obecných problémů postmoderní společnosti na přelomu století a tisíciletí. Také v České republice prošly názory na Scientologii a dianetickou metodu poměrně důkladnou selekcí odbornou i technickou. Mnozí lékaři revidovali své původní odsuzující názory a projevují spíše odborný zájem o její výsledky a možnosti využití, a to zejména s ohledem na vzrůstající zájem pacientů a laiků o tato nová učení. Naproti tomu zesílila kritika Scientologie a dianetické metody v tradičních církevních a teologických kruzích a jim poplatných organizacích a společnostech. A právě za této situace u nás vychází první české vydání Hubbardovy DIANETIKY jako corpus delicti její současné úrovně. Po stránce obsahové i formální jde o názornou ukázku postmoderní naučné publikace, která se snaží skloubit filozoficko-náboženskou hodnotu obsahu s hodnotami čistě a objektivně vědeckými, zejména v dosud zanedbávané oblasti sebevýchovy a sebepoznávaní u nás. Kniha jistě vyvolá novou vlnu polemik a ohlasů, argumentů pro i proti, ale jejím hlavním argumentem a předností zůstává rostoucí úspěšnost DIANETIKY ve světě i u nás. Důkazem toho je nejnovější české vydání této jedinečné publikace. V Praze, leden 1998
|